Bramborové placky

Začínám, první téma je jasné - musí být o plackách.

Bramborové placky  - to je můj recept na  pohodu. V krizových situacích zabírá spolehlivě. Kam se hrabou uklidňující pilule.Vůně placek přiláká celou rodinu včetně psa.  Když jsem byla malá, dělali jsme jich vždycky plnou kameninovou mísu. Pekli jsme je na plátech kamen a byl to vždycky svátek. S příchodem mého manžela do rodiny nastala další vývojová etapa. Podorlicko se srazilo s Českobudějovickem. Začali jsme je mazat povidly. Naši kluci trávili prázdniny u babičky a placky milovali. Koneckonců tam na ně jezdíme dodnes všichni. Ty z kuchyňského sporáku s litinovými tály jsou totiž nejlepší. Pokud jste šťastnými majiteli zařízení tohoto druhu, zvládnete péct i 10 placek najednou.  Jak jsem sháněla litinový tál na sklokeramickou desku je na samostatné povídání.

Receptů na placky najdete všude plno, takhle se dělají u nás:

Základem velkovýroby je zapojit celou rodinu: Ten, kdo vstává nejdříve, škrábe a vaří brambory. Čím víc, tím líp. Brambory musí být vychladlé a trochu "uklidněné". Neptejte se, proč. S tím jsem doma vždycky narážela. Protože se to tak dělá. Nicméně!! Pokud postupuji podle letitých návodů, mívá to skvělé výsledky. Jak začnu experimentovat, je to někdy lepší, ale většinou průšvih.

A teď tedy zpátky k plackám:

Vychladlé brambory nastrouhám na vál, přidám 2 vajíčka a rovnou lžičku soli.

A teď polohrubou mouku. Můžete dát hladkou, placky jsou pak jemnější.

Pěkně rukama vypracuji těsto.

 Z těsta odkrajuji kousky a vyvaluji placky. Každou si trochu podsypu moukou. Rozhodně se netrápím s jejich tvarem, hlavně když jsou tenké.

Na sporák položím litinový tál, nechám ho rozpálit, potřu slabě nějakým tukem - jen na začátku, pak už není třeba. Placky nasázím na tál. Teď je dobrý další pomocník - hlídá a obrací. Správná placka se nafoukne a má krásné hnědé puchýřky.

Placky se mastí rozpuštěným máslem po obou stranách. Kdo mastí, ochutnává :-)