Lívance z pohankové mouky

Máme tady léto, venku je kolem 35 stupňů.   Čas lívanců s čerstvými jahodami, borůvkami hojně politými smetanou nebo s tvarohem. A což teprve lesní jahody, maliny nebo ostružiny! Nejlepší maliny a ostružiny jsme v časech mého dětství sbírali na rozpálených letních pasekách, tedy ve společenství  se spícími zmijemi a  lesními včelami. Klíšťata jsme nepočítali, neznali jsme totiž žádné boreliózy ani encefalitidy.  Lesní  jahody nám babička připravovala se sněhem z bílků. Též salmonela nám nic neříkala, je to divné, protože jsme zbaštili kdeco. O prázdninách jsme bývali venku celé dny, zahrady na vsi oplývaly jídlem a my jsme zpravidla odstraňovali jen hlínu. Z pohledu dnešní medicíny je vůbec zázrak, že jsme vyrostli! Nicméně, podařilo se.   Jednoho dne jsem se za účelem studia přestěhovala do Prahy.  První dva roky jsem ještě žila ze zdravé podstaty, pak se u mě projevila alergie na cokoliv - včetně milovaných jahod. 

Letos se na první borůvky můžeme teprve těšit, nevadí, lívance s domácí marmeládou budou taky skvělé!

Než se do nich pustíte, kupte si obyčejnou pohankovou mouku. Já jsem použila celozrnnou,  protože náhodou byla ve spíži. 

Tady je můj recept na lívance:

300 g pohankové mouky

0,5 l mléka

2 vejce

špetka soli

15 g droždí (necelá půlka běžně prodávané kostky)

30 g cukru

Nejdříve potřebujeme kvásek - tedy jako vždycky - do hrnečku nalijeme mléko, přidáme cukr a rozdrobíme kvasnice. Počkáme, až kvásek vzejde. 

Zatím si připravíme mísu, do té přijde mouka, 2 vejce, špetka soli. Já přidávám trochu rumu - těsto pak lépe kyne. Kvásek přidáme do mísy, jen pozor: nesmí přijít do kontaktu se solí. Těsto se snadno smíchá, je téměř tekuté. Já přesto používám robota Bonifáce, těsto je ve výsledku daleko lepší.

Mísu zakryji utěrkou a nechám kynout - tak 1/2  hodiny.

Teď je čas pro přípravu ingrediencí na zdobení:

0,5 kg tvarohu

třtinový cukr

marmeláda - tady je višňová a meruňková

skořice

Smíchám tvaroh s třtinovým cukrem, mám - li vanilku, přidám semínka a dřeň z lusku. Cukrem šetřím, protože v marmeládě je ho až kam. Tvarohem naopak nešetřím vůbec, protože je to zdroj bílkovin. V případě tvarohu se jedná o kasein, proces jeho trávení a vstřebávání probíhá velmi pomalu, tedy nebudete mít dlouho hlad.

Tak a teď stačí rozpálit lívanečník, jen mírně pomáznout tukem a už peču! Vlastním lívanečník z proslulé sady litinového nádobí Belis a nedám na něj dopustit. Litinové pánve a hrnec "husák" jsem kupovala v osmdesátých letech za 500 Kč. Dnes už tuto sadu nekoupíte. Firma Belis vyrábí nádobí stejného vzhledu - tedy černé s tmavě modrým smaltem uvnitř - jmenuje se "ala litina". Je to, bohužel, jen silný plech.

Vykynuté těsto nabírám naběračkou a šup s ním na lívanečník.

Takhle vypadá litinový lívanečník po třiceti letech užívání.  Pravda, lívance se nedělají každý den.

Jsou hned hotové, lívanečník téměř nemastím.

Lívance dávám rovnou na talíř, pomažu marmeládou, tvaroh dávám jen tak lžící a navrch sypu skořicí. Jistě by se daly zdobit třeba cukrářskou zdobičkou, na to ale není u nás čas. Horké lívance jsou totiž nejlepší!