Tvaroh domácí aneb jak se žilo s Mlékárnou

Moje babička s dědou měli Mlékárnu, tedy krám, jak se tehdy říkalo.  V dobách předválečných to byli živnostníci. Děda objížděl sousední vesnice, sháněl zboží do krámu. Jeho nejlepší historky, které nám vyprávěl, se vázaly k zimnímu zásobování a jeho cestách na saních tažených různými zvířaty v obrovských závějích. Musel přehánět, ani tehdy nemohlo padat tolik sněhu. V dobách poválečných babička vstoupila do družstva Jednota. Fakticky se nic nezměnilo, do krámu nahlížela okénkem ze své kuchyně, práce bylo stejně, takže děda často pomáhal.  Tržby pravidelně odesílala, zisk se nekonal. Babička dostávala mzdu, děda nic.  To věřím, že se tento systém mnoha lidem líbil. Jim rozhodně ne.

Každé ráno nás probouzeli mlíkaři, kteří mlátili konvemi s mlékem. Plné konve (viz ilustrační obrázek vlevo) skládali z korby náklaďáku, prázdné házeli nahoru. Spěchali vždycky, zřejmě se zúčastnili nějakých závodů, o kterých jsme nebyli informováni. To lepší byli pekaři. Stačilo, aby otevřeli dveře auta a vůně čerstvě upečených houstiček mě vytáhla z postele. Teplé, křupavé rohlíčky každé ráno k snídani! Jo, byla jsem pěkně zmlsaná. Odpoledne přiváželi čerstvý chleba. A to byl koncert. Sledujte! První v autě popadá dva pecny chleba, přitiskne je spodní stranou k sobě a hází. Druhý stojí na schůdku krámu, chytá, provádí obrat o 180°, hází. Třetí chytá a rovná na pult. Nepamatuji se, že by nějaký pecen spadl. Rozestavení a úlohy všech zúčastněných byly přesně určené. Včetně lidí ověšených nákupními taškami, kteří se pravidelně houfovali před krámem. Pekaři taky fofrovali. Hlavně proto, že chleba býval ještě horký a pálil do rukou. Ovšem zkuste si někdy namazat chleba takřka vytažený z pece dobrým máslem.Do hrníčku si nalejte čerstvé nesbírané mléko i s vrstvou smetany. Zapomenete na všechny ty kulinářské zázraky. Obraz televizních šéfkuchařů se vám bude vzdalovat v mlze, až se rozplyne úplně. Zjistíte, že je k životu nepotřebujete. Pokud totiž dostanete kvalitu, vaše chuťové buňky vám poděkují a přestanou stupňovat své požadavky.

Tvaroh jsme vyráběli každý týden z mléka, které se neprodalo. Děda postavil zkysané mléko na kuchyňský sporák a nechal zahřát. Teploměr nepoužíval, měl to tak nějak v ruce. Pak konev popadl a přenesl na dvůr. Cestou volal: „Podržet pytel!“ a už jsem startovala. Zpuckovatělé mléko děda přelil do speciálně ušitého bavlněného pytle. Následovala fáze odtřeďování syrovátky, točili jsme pytlem tak dlouho, až syrovátka přestala vytékat. No a pak jsme to celé pověsili ke kamnům a těšili se na druhý den. Čerstvý tvaroh smíchaný s cukrem je totiž výjimečnou pochoutkou. Jeho chuť je naprosto odlišná od toho, co pod názvem „tvaroh“ koupíte v obchodě. Nemá ani stopu po kyselosti, je spíš sladký sám o sobě. Zužitkování neprodaného mléka nám následně zatrhly hygienické předpisy. S tvarohem, který se vyráběl na čerstvém povětří (rozuměj: v naprosto nevyhovujících podmínkách), prodával na váhu (rozuměj: nějakou umlousanou lopatkou do umlousaného papírového pytlíku), jsme skončili.

O myšlenku udělat si vlastní tvaroh, jsem v poslední době zakopávala nějak moc často. Tak často, že jsem začala shánět zdroj - tedy obyčejnou stračenu, co dává obyčejné mléko a ještě mi ho přenechá. Pokud jste to někdy zkusili, víte, o čem mluvím. Je to těžký úkol, při jeho plnění uplatníte schopnosti připisované agentům typu James Bond. Lokace takové krávy je přísně tajná, okruh odběratelů mléka tvoří tajné bratrstvo, jehož společenství se rozšiřuje pouze a výhradně na doporučení těch nejvěrnějších. Kráva má totiž svoji denní dojivost, kterou nelze beztrestně navyšovat. Pokud by bratrstvo bylo prozrazeno, je s dodávkami ámen. Hygienické předpisy stále platí a jistě jsou ještě přísnější. Poslední peckou byla právě vydaná kniha „Domácí mlékař“, tímto zdravím a děkuji „na kopec“. Je to počteníčko. Jak už to tak v životě chodí, zničehožnic se vynořila kráva a já jela pro mléko. Naprosto nepřipravená.

Zkoušeli jste někdy řídit auto s konví plnou mléka bez víka? Po venkovské silnici klesající a stoupající v zatáčkách? V městském provozu v době dopravní špičky? Bez spolujezdce, který by konev držel? Hluboký a nezapomenutelný zážitek! Život má své barvy.

Teď ještě recept na ten tvaroh: 

Uvádím minimální množství, se kterým má smysl se vůbec pouštět do akce.

2,5 litru mléka, 1 lžíce zakysané smetany

Vezmi čerstvé mléko, přidej trochu zakysané smetany, zamíchej a nech v teple zkysnout. 

Druhý den zahřej asi na 35°, přelij do plátěného pytlíku, vyždímej syrovátku (viz to ve sklenici) a nech vykapat. 

Třetí den ráno posnídej tvaroh v jakékoliv úpravě. Syrovátku vypij, použij na zadělávání kynutého těsta. Je to elixír zdraví. (Čímž se vysvětluje, proč naše prasátka zdravím překypovala. Veškerý odpad z výroby tvarohu šel rovnou do prasečího korýtka.)