Podzim a výlovy
jihočeských rybníků patří k sobě. Loví se prakticky celý říjen a listopad.
Jednoznačně doporučuji zúčastnit se „naživo“. Nejde jenom o to,
že si donesete domů čerstvou rybu. Když si přivstanete, budete odměněni pohledem
na scenérii ranních mlh nad rybníkem, na rybáře chystající se na první zátah. To
je poezie!
Rovnou si můžeme
udělat srovnávací studii klimatologického jevu zvaného mlha. Mlhy nad
jihočeským rybníkem a mlhy v Anglii na blatech, to je propastný rozdíl.
Zatímco ty anglické způsobují těžké podzimní deprese, jihočeské vzbuzují
potřebu stát se básníkem. Nebo se alespoň pokusit zachytit tu krásu
foťákem.
Dluže v požeráku jsou vytažené, voda odtéká výpustí, rybník se pomalu vyprazdňuje. Rybáři na břehu rybníka připravují loďky, kádě, podběráky.
Rybáři mají své vlastní nářečí. Rybník se strojí (připravuje k výlovu), táhne (vypouští), loví se zásadně ryba (v jednotném čísle). To by bylo překvapení, kdyby vylovili jen jednu. Předpokládám, že by z pověrčivosti přešli na množné číslo. Ryba se kesery vydává na řešátka, kde se brakuje. Přeloženo: Ryby se podběráky s krátkou násadou nabírají, předávají do nádob, kde se třídí. Rybáři nepoužívají nářadí, nýbrž nádobí. Český jazyk je barevný a velmi, velmi bohatý.
Rybník je malý,
k výlovu není třeba žádných nevodů, ani moderních zařízení jako jsou
podložní sítě. Čeho je třeba, to je chlapská síla. Rybáři se boří do bahna, nabírají
ryby podběrákem. Je to dřina, rybáři tomu říkají svátek.
Ptám se, co tam
letos bude. „To my nevíme, to se teprve uvidí, co vyrostlo.“ Jak přírodě
blízké! (Byly tam i štiky.)