Tak to jsme jednou zaseli cukety. A vůbec jsme netušili, že jsme vypustili džina z láhve. Cukety jsou totiž všude, zabraly celý roh zahrady a bojují o prostor s dýněmi. Každoročně. Jsou neuvěřitelně životaschopné, nic po nás nechtějí - ani vodu. Jak je to možné, to nevím. Nicméně, staly se tak velkou inspirací a jedním z pilířů našeho zahradničení.
( A už je to tady zas. Neudržím téma!!! Začnu s cuketou, myslím na nějakou kulinářskou chuťovku a mám tady zahradu!) Nedá se nic dělat, cukety opravdu zásadně ovlivnily náš přístup k "polním pracem".
Vrátily nás zpátky na zem! Není třeba na zahradě padnout vysílením. Jen je třeba změnit přístup. Nepochybně jsme se dobrali postupů už 100 x objevených a zapomenutých. A to jsme měli štěstí! Taky jsem dodnes mohla ve stavu šílenství plít záhony v 10 večer. Ano, i to jsem dělala.
A tak na to jdeme jinak:
Pěstujeme jen to, co nevyžaduje příliš péče.
Nejlepší záhony jsou půl metru nad zemí - plníme kompostéry a každý rok máme metřík nového záhonku.
Každodenní zalévání nepřichází v úvahu!
Co nepřežije, víckrát nezkoušíme.
Metodou pokus - omyl hledáme, která zelenina si vzájemně prospívá.
Chemie je náš nepřítel!
Na slimáky líčíme důmyslné pastičky a taky je sbíráme.
Občas si zoufáme při pohledu na obrovské mraveniště u plotu.
Možná se tak dopracováváme k permakulturní zahradě. Zásada, že na zahradě se člověk nemusí udřít, je nám velmi blízká. A tak nemáme anglický trávník, zato máme pampelišky. Terasa by se v lifestylových časopisech neuplatnila, zato se nám levandule pokouší nakouknout do kuchyně.
Ještěrky naši terasu milují, stejně jako my.
Přestože se moc nesnažíme, máme, maliny, ostružiny, angrešty, jablka, trochu višní, vlastní cibuli a křen, rajčata, bylinky všeho druhu. Cukety a dýně jsou bonus.
A taky rybíz, kdyby náhodou někdo měl chuť na rybízový koláč se sněhovou čepicí!
Tedy jen ne marmeládu, nic pracnějšího neznám. Přístroj "tutti frutti" mi nesmí do domu. (Ale mám kamarádku a ta uvažuje o jeho koupi! Hurá!)
Jistě, tenhle způsob zahradničení není pro každého. Můžeme se dohadovat, co je permakulturní zahrada. Co člověk, to jiná definice, jiné chápání obsahu. Pro nás je zahrada o rovnováze - tedy rovnováze mezi půdou a námi. Cílem není sklidit co nejvíce z každého kousku země, taky slimáci si musí přijít na své. (Kdo rozhodně přijde zkrátka jsou prodejci sekaček, hnojiv a postřiků.)
A zítra se konečně pustím do vaření, předpokládám, že do plněných cuket.
A zítra se konečně pustím do vaření, předpokládám, že do plněných cuket.
Žádné komentáře:
Okomentovat