Pracinky

Říkám si, proč psát o něčem tak jednoduchém a je vůbec možné dát tomu nějaký příběh? A pak přijde babička a hlásí, že místní Sokolky mají problém s vyklápěním pracinek. Prý hlavně nevymývat formičky vodou! Předpokládám, že v jejich receptu je nějaká chyba. Sázím na špatný poměr tuku a mouky. Otvírám moji ručně psanou kuchařku a všem, kdo bojují s vyklápěním, posílám ověřený recept. Abychom si rozuměli, pracinky z východních Čech rovná se pracny nebo medvědí tlapky v jiných krajích.

K pečení pracinek potřebujeme hlavně formičky. Tyhle jsou třicet let staré. 

Vanilkové rohlíčky z celozrnné mouky

Vanilkové rohlíčky peču na vánoce každý rok, je to základ. Dlouho jsem hledala ten správný recept, propekla  jsem se nekonečným množstvím variací. Znáte to, některé chutnají skvěle, ale roztékají se na plechu. Další jsou tak sladké, že následné obalení v další porci cukru, byť vanilkového, nepřichází v úvahu. Závislost na cukru si dnes vypěstujete velmi snadno, je i v kečupu. Velmi zajímavé jsou výsledky pokusů na hlodavcích, kterým byl náhle přerušen přísun cukru. Myši vykazovaly příznaky lehké abstinence jako je cvakání zubů, kvílení a úzkost. Až zase budete držet cukr v ruce, sypte s rozvahou, kdo by chtěl kvílet, až rohlíčky dojdou. 

Perníčky z forem

Perníčky patří k vánocům stejně jako stromeček, kapr, bramborový salát, vůně jehličí a pohádková světýlka svíček. 

Vánoce jsou velmi zvláštním obdobím v roce. Je to záchytný bod, podle kterého lze srovnávat a sledovat vývoj člověčí. Je - li člověk dítě, sní o vánocích měsíc předem. Těší se, píše dopisy Ježíškovi. Teenager se také těší, ale tají to, protože není cool přiznávat dětská přání. V dalším stupni vývoje se jedinec utrhne od rodičů, neboť je načase trávit svátky s vyvolenou na horách nebo kdekoliv, ale HLAVNĚ jinde. Rodič - ať dělá, co dělá - je zavlečen do příprav, shánění dárků, pečení a uklízení. Taky zabíjí kapra. Kapr se totiž kupuje živý, plave ve vaně, děti jsou nadšené,  hygiena jde stranou. K top historkách naší rodiny patří zabíjení kapra kolem čtvrté ráno, neboť při jeho noční kontrole bylo zjištěno, že rána nedožije. 

Štědrý den bývá dramatický, děti  od rána zjišťují, jestli už Ježíšek přijde. Snad prý se člověk v dřívějších dobách postil a první sousto pozřel až po východu první hvězdičky. Jistě to neplatilo pro děti. Nevěřím, že to mohla vydržet nějaká  matka. Hladová a pod palbou dětských otázek by se jistě první hvězdičky dožila jen ve stavu šílenství. Když se vynoříte z role rodiče, s úžasem zjistíte, že v čase adventním můžete nejen péct. A když péct, nemusí to být jen k jídlu! Najednou pečete rádi, neboť už není nutné vyrobit kila cukroví. A můžete si hrát.  

Řepánky

Řepánky a taky řepný sirob jsou krajovou specialitkou. Cukrová řepa se svého času pěstovala ve východních Čechách na obrovských lánech. V období sklizně traktory s plnými valníky a přeplněné náklaďáky převážely řípu z polí do cukrovaru. Cestou řepy odpadávaly a my je sbírali podél silnic. Kritickým místem v logistice byla zatáčka u cukrovaru v Hrochově Týnci. Náklon vozů byl tak velký, že se bulvy sypaly ve velkém. Místní sem chodívali najisto. V mnoha domácnostech nastalo období pečení řepánků, tedy buchet plněných cukrovou řepou.
Velmi oblíbenou záležitostí v době mých školních let bývaly exkurze do cukrovaru. Společně s řepou na začátku výrobní linky jsme postupovali dále do útrob obrovské haly. Naše bříška a následně kapsičky se postupně plnily hnědými plátky surového cukru, cukru v hroudách, kostkami a pytlíčky cukru bílého a taky špičkovým výrobkem období socialismu– barevnými cukříky Bridž. Kdyby nám někdo změřil hladinu cukru v krvi poté, co jsme opouštěli brány závodu, pravděpodobně bychom místo domů zamířili do chrudimské nemocnice. Nějak jsme to přežili.

Perník z celozrnné špaldové mouky

Když přichází listopad s prvními podzimními plískanicemi, je čas na pečení perníku. Začínám totiž přemýšlet o přicházejícím adventu, o vánocích a okamžitě se mi vybaví vůně. Mám kliku, neboť vánoce nemám spojené s dárky, ale s vůněmi. Jedlové větvičky voní lesem, cukroví vanilkou a rozličným kořením, vánoční trhy svařákem. Auto jehličím ještě dlouho. Vloni jsme se rozhodli, že letos bude vánoční stromeček konečně menší. Nebyl, malý a pěkný zřejmě chtějí všichni. Nakonec jsme zase přivezli obříka - vysokého i širokého. Jehličí nejvíc opadává v autě. Nejenže opadává, ale rovnou se zabodne. Vysavač tady moc nepomůže, tak vybírám jehličku po jehličce ještě dlouho po novém roce.

Tvaroh domácí aneb jak se žilo s Mlékárnou

Moje babička s dědou měli Mlékárnu, tedy krám, jak se tehdy říkalo.  V dobách předválečných to byli živnostníci. Děda objížděl sousední vesnice, sháněl zboží do krámu. Jeho nejlepší historky, které nám vyprávěl, se vázaly k zimnímu zásobování a jeho cestách na saních tažených různými zvířaty v obrovských závějích. Musel přehánět, ani tehdy nemohlo padat tolik sněhu. V dobách poválečných babička vstoupila do družstva Jednota. Fakticky se nic nezměnilo, do krámu nahlížela okénkem ze své kuchyně, práce bylo stejně, takže děda často pomáhal.  Tržby pravidelně odesílala, zisk se nekonal. Babička dostávala mzdu, děda nic.  To věřím, že se tento systém mnoha lidem líbil. Jim rozhodně ne.

Každé ráno nás probouzeli mlíkaři, kteří mlátili konvemi s mlékem. Plné konve (viz ilustrační obrázek vlevo) skládali z korby náklaďáku, prázdné házeli nahoru. Spěchali vždycky, zřejmě se zúčastnili nějakých závodů, o kterých jsme nebyli informováni. To lepší byli pekaři. Stačilo, aby otevřeli dveře auta a vůně čerstvě upečených houstiček mě vytáhla z postele. Teplé, křupavé rohlíčky každé ráno k snídani! Jo, byla jsem pěkně zmlsaná. Odpoledne přiváželi čerstvý chleba. A to byl koncert. Sledujte! První v autě popadá dva pecny chleba, přitiskne je spodní stranou k sobě a hází. Druhý stojí na schůdku krámu, chytá, provádí obrat o 180°, hází. Třetí chytá a rovná na pult. Nepamatuji se, že by nějaký pecen spadl. Rozestavení a úlohy všech zúčastněných byly přesně určené. Včetně lidí ověšených nákupními taškami, kteří se pravidelně houfovali před krámem. Pekaři taky fofrovali. Hlavně proto, že chleba býval ještě horký a pálil do rukou. Ovšem zkuste si někdy namazat chleba takřka vytažený z pece dobrým máslem.Do hrníčku si nalejte čerstvé nesbírané mléko i s vrstvou smetany. Zapomenete na všechny ty kulinářské zázraky. Obraz televizních šéfkuchařů se vám bude vzdalovat v mlze, až se rozplyne úplně. Zjistíte, že je k životu nepotřebujete. Pokud totiž dostanete kvalitu, vaše chuťové buňky vám poděkují a přestanou stupňovat své požadavky.

Kapr pečený v alobalu

Podzim a výlovy jihočeských rybníků patří k sobě. Loví se prakticky celý říjen a listopad. Jednoznačně doporučuji  zúčastnit se „naživo“. Nejde jenom o to, že si donesete domů čerstvou rybu. Když si přivstanete, budete odměněni pohledem na scenérii ranních mlh nad rybníkem, na rybáře chystající se na první zátah. To je poezie!

Rovnou si můžeme udělat srovnávací studii klimatologického jevu zvaného mlha. Mlhy nad jihočeským rybníkem a mlhy v Anglii na blatech, to je propastný rozdíl. Zatímco ty anglické způsobují těžké podzimní deprese, jihočeské vzbuzují potřebu stát se básníkem. Nebo se alespoň pokusit  zachytit tu krásu foťákem. 

Dluže v požeráku jsou vytažené, voda odtéká výpustí, rybník se pomalu vyprazdňuje. Rybáři na břehu rybníka připravují loďky, kádě, podběráky.








Rybáři mají své vlastní nářečí. Rybník se strojí (připravuje k výlovu), táhne (vypouští), loví se zásadně ryba (v jednotném čísle). To by bylo překvapení, kdyby vylovili jen jednu. Předpokládám, že by z pověrčivosti přešli na množné číslo. Ryba se kesery vydává na řešátka, kde se brakuje. Přeloženo: Ryby se podběráky s krátkou násadou nabírají, předávají do nádob, kde se třídí. Rybáři nepoužívají nářadí, nýbrž nádobí. Český jazyk je barevný a velmi, velmi bohatý.

Rybník je malý, k výlovu není třeba žádných nevodů, ani moderních zařízení jako jsou podložní sítě. Čeho je třeba, to je chlapská síla. Rybáři se boří do bahna, nabírají ryby podběrákem. Je to dřina, rybáři tomu říkají svátek.

Ptám se, co tam letos bude. „To my nevíme, to se teprve uvidí, co vyrostlo.“ Jak přírodě blízké! (Byly tam i štiky.)