Česká superžena aneb proč potřebujeme rychlé recepty

K sepsání této úvahy mě inspiroval recept na cukeťák pečený v troubě. Je rychlý, lze jej doporučit každé české pracující ženě. Tedy superženě, kterou se málokterá touží stát, pod tlakem událostí se jí však stane. 

Tady vidíte, že výkonnost české ženy  byla zdokumentována již na bankovce v roce 1953 i na její následnici z roku 1961. Žena vždy v pracovním a se snopem obilí!

Cukeťák z trouby

Recept na cukeťák pečený v troubě aspiruje na top ten rychlých receptů. Potřebujete jen trochu času na zamíchání a pak si můžete dát kávu a opájet se vůní, která se line z trouby.

Suroviny na  cukeťák:

1 cuketa

strouhaný sýr

2 vejce

2 cibule

2 hrsti ovesných vloček

polohrubá mouka (tolik, aby těsto bylo roztíratelné)

sůl, kmín

olivový olej, rajčata a rozmarýn

Cukeťáky pro kluky

Když vám u stolu zasedne parta kluků, je to pohoda. Pokud je chcete u toho stolu chvíli udržet, musíte je nakrmit. Jídla musí být hodně, musí být chutné a hlavně rychlé. V létě utrhnete obří cuketu a máte napůl vyhráno. Zatímco brambory pro tlupu výrostků budete strouhat hodinu, cuketa je nastrouhaná vcukuletu. Cukeťáky jsou jen jinou verzí bramboráků. Nebo taky drbanců, sejkor, cmundy, hanušek a halušek. Na názvu drbance trvám - pochází z mého domovského kraje podorlického. Pokud by někdo protestoval, že drbance jsou knedlíky, tak těm jsme u nás říkali „chlupaté nebo chlupáče“. Co kraj, to jiný název. Jsou lidi, u kterých se objeví Pavlovův reflex slinění už při jeho vyslovení.

Plněné cukety

A máme tady cuketové období! Období, kdy vyrazím na zahradu a vracím se s cuketou. Tedy s tou největší. Menší ještě chvíli počkají. První týden vás to těší: zelenina roste a je stále k dispozici. Jídelníček se odlehčí, cuketu můžete nastrouhat do salátů a zapékat. Další týden se pustíte do vytváření zásob na zimu. Cukety chytře číhají. Ve chvíli, kdy vám dojde inspirace, se nadechnou k rozletu. Nabírají na plodnosti a vy se bojíte přiblížit. Já prchám k internetu. Už samotné zjištění, že nás – zavalených cuketami -  je víc, je úlevné. Hledám nové recepty. Na oplátku se mohu podělit o ty moje.  Netvrdím, že jsou originální nebo snad průlomové – ze zeleniny prase neuděláte. Zato jsou jednoduché a prověřené. Jestli si chcete pochutnat a knedlíky vás do extáze nepřivedou, můžete zkusit plněné cukety. Nemusíte trávit hodiny u plotny, připravíte je raz dva a pečou se samy.

Na plněné cukety budete potřebovat:

cuketky malé

jáhly

rajčata

parmezán

sůl, bazalka, rozmarýn

Taky pěstujete cukety?

Tak to jsme jednou zaseli cukety. A vůbec jsme netušili, že jsme vypustili džina z láhve. Cukety jsou totiž všude, zabraly celý roh zahrady a bojují o prostor s dýněmi. Každoročně. Jsou neuvěřitelně životaschopné, nic po nás nechtějí - ani vodu. Jak je to možné, to nevím. Nicméně, staly se tak velkou inspirací a jedním z pilířů našeho zahradničení.

Tržiště krále Miroslava - srovnávací studie nákupů lidu pohádkového a dnešního

Dnes si spolu připomeneme jednu z nejhezčích českých pohádek a zajdeme na trh. Jak to spolu souvisí? Jednoduše - chodím už třicet let na tržiště, kde král Miroslav nabádal své poddané k pilné práci! 

Pyšná princezna  - to je základ českých filmových pohádek. Natočil ji režisér Bořivoj Zeman v roce 1952. Celý štáb se hodně nacestoval. To máme na úvod zemi krále Miroslava - Český Krumlov, pak hned trh v Českých Budějovicích, zámek Hluboká nad Vltavou - to máme princeznu a "Zavaž mi střevíček!" Princezna hází míč v Hluboké nad Vltavou, zahradník chytá v Třeboni. Seno se suší na loukách u Třeboně.  Krále Miroslava nechtěly pustit stromky v zahradách zámku v Telči. Zbrojnoši hledali svého pána v lese u Jetřichovic, Krasomila  s Miroslavem se skrývali na Panské skále u Kamenického Šenova.

Pohádka letos slaví už 62. narozeniny. Tak proč se nepodívat, jak to vypadá ve šťastné zemi krále Miroslava! A co lidi? Zpívají nebo si musí zaskočit k sousedům? 

Začínáme na tržišti, připomeneme si, jak to bylo ve filmu:

 

Hned první scéna  byla natočena na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. 

Lívance z pohankové mouky

Máme tady léto, venku je kolem 35 stupňů.   Čas lívanců s čerstvými jahodami, borůvkami hojně politými smetanou nebo s tvarohem. A což teprve lesní jahody, maliny nebo ostružiny! Nejlepší maliny a ostružiny jsme v časech mého dětství sbírali na rozpálených letních pasekách, tedy ve společenství  se spícími zmijemi a  lesními včelami. Klíšťata jsme nepočítali, neznali jsme totiž žádné boreliózy ani encefalitidy.  Lesní  jahody nám babička připravovala se sněhem z bílků. Též salmonela nám nic neříkala, je to divné, protože jsme zbaštili kdeco. O prázdninách jsme bývali venku celé dny, zahrady na vsi oplývaly jídlem a my jsme zpravidla odstraňovali jen hlínu. Z pohledu dnešní medicíny je vůbec zázrak, že jsme vyrostli! Nicméně, podařilo se.   Jednoho dne jsem se za účelem studia přestěhovala do Prahy.  První dva roky jsem ještě žila ze zdravé podstaty, pak se u mě projevila alergie na cokoliv - včetně milovaných jahod. 

Letos se na první borůvky můžeme teprve těšit, nevadí, lívance s domácí marmeládou budou taky skvělé!

Než se do nich pustíte, kupte si obyčejnou pohankovou mouku. Já jsem použila celozrnnou,  protože náhodou byla ve spíži.