Pracinky

Říkám si, proč psát o něčem tak jednoduchém a je vůbec možné dát tomu nějaký příběh? A pak přijde babička a hlásí, že místní Sokolky mají problém s vyklápěním pracinek. Prý hlavně nevymývat formičky vodou! Předpokládám, že v jejich receptu je nějaká chyba. Sázím na špatný poměr tuku a mouky. Otvírám moji ručně psanou kuchařku a všem, kdo bojují s vyklápěním, posílám ověřený recept. Abychom si rozuměli, pracinky z východních Čech rovná se pracny nebo medvědí tlapky v jiných krajích.

K pečení pracinek potřebujeme hlavně formičky. Tyhle jsou třicet let staré. 

Vanilkové rohlíčky z celozrnné mouky

Vanilkové rohlíčky peču na vánoce každý rok, je to základ. Dlouho jsem hledala ten správný recept, propekla  jsem se nekonečným množstvím variací. Znáte to, některé chutnají skvěle, ale roztékají se na plechu. Další jsou tak sladké, že následné obalení v další porci cukru, byť vanilkového, nepřichází v úvahu. Závislost na cukru si dnes vypěstujete velmi snadno, je i v kečupu. Velmi zajímavé jsou výsledky pokusů na hlodavcích, kterým byl náhle přerušen přísun cukru. Myši vykazovaly příznaky lehké abstinence jako je cvakání zubů, kvílení a úzkost. Až zase budete držet cukr v ruce, sypte s rozvahou, kdo by chtěl kvílet, až rohlíčky dojdou. 

Perníčky z forem

Perníčky patří k vánocům stejně jako stromeček, kapr, bramborový salát, vůně jehličí a pohádková světýlka svíček. 

Vánoce jsou velmi zvláštním obdobím v roce. Je to záchytný bod, podle kterého lze srovnávat a sledovat vývoj člověčí. Je - li člověk dítě, sní o vánocích měsíc předem. Těší se, píše dopisy Ježíškovi. Teenager se také těší, ale tají to, protože není cool přiznávat dětská přání. V dalším stupni vývoje se jedinec utrhne od rodičů, neboť je načase trávit svátky s vyvolenou na horách nebo kdekoliv, ale HLAVNĚ jinde. Rodič - ať dělá, co dělá - je zavlečen do příprav, shánění dárků, pečení a uklízení. Taky zabíjí kapra. Kapr se totiž kupuje živý, plave ve vaně, děti jsou nadšené,  hygiena jde stranou. K top historkách naší rodiny patří zabíjení kapra kolem čtvrté ráno, neboť při jeho noční kontrole bylo zjištěno, že rána nedožije. 

Štědrý den bývá dramatický, děti  od rána zjišťují, jestli už Ježíšek přijde. Snad prý se člověk v dřívějších dobách postil a první sousto pozřel až po východu první hvězdičky. Jistě to neplatilo pro děti. Nevěřím, že to mohla vydržet nějaká  matka. Hladová a pod palbou dětských otázek by se jistě první hvězdičky dožila jen ve stavu šílenství. Když se vynoříte z role rodiče, s úžasem zjistíte, že v čase adventním můžete nejen péct. A když péct, nemusí to být jen k jídlu! Najednou pečete rádi, neboť už není nutné vyrobit kila cukroví. A můžete si hrát.  

Řepánky

Řepánky a taky řepný sirob jsou krajovou specialitkou. Cukrová řepa se svého času pěstovala ve východních Čechách na obrovských lánech. V období sklizně traktory s plnými valníky a přeplněné náklaďáky převážely řípu z polí do cukrovaru. Cestou řepy odpadávaly a my je sbírali podél silnic. Kritickým místem v logistice byla zatáčka u cukrovaru v Hrochově Týnci. Náklon vozů byl tak velký, že se bulvy sypaly ve velkém. Místní sem chodívali najisto. V mnoha domácnostech nastalo období pečení řepánků, tedy buchet plněných cukrovou řepou.
Velmi oblíbenou záležitostí v době mých školních let bývaly exkurze do cukrovaru. Společně s řepou na začátku výrobní linky jsme postupovali dále do útrob obrovské haly. Naše bříška a následně kapsičky se postupně plnily hnědými plátky surového cukru, cukru v hroudách, kostkami a pytlíčky cukru bílého a taky špičkovým výrobkem období socialismu– barevnými cukříky Bridž. Kdyby nám někdo změřil hladinu cukru v krvi poté, co jsme opouštěli brány závodu, pravděpodobně bychom místo domů zamířili do chrudimské nemocnice. Nějak jsme to přežili.

Perník z celozrnné špaldové mouky

Když přichází listopad s prvními podzimními plískanicemi, je čas na pečení perníku. Začínám totiž přemýšlet o přicházejícím adventu, o vánocích a okamžitě se mi vybaví vůně. Mám kliku, neboť vánoce nemám spojené s dárky, ale s vůněmi. Jedlové větvičky voní lesem, cukroví vanilkou a rozličným kořením, vánoční trhy svařákem. Auto jehličím ještě dlouho. Vloni jsme se rozhodli, že letos bude vánoční stromeček konečně menší. Nebyl, malý a pěkný zřejmě chtějí všichni. Nakonec jsme zase přivezli obříka - vysokého i širokého. Jehličí nejvíc opadává v autě. Nejenže opadává, ale rovnou se zabodne. Vysavač tady moc nepomůže, tak vybírám jehličku po jehličce ještě dlouho po novém roce.

Tvaroh domácí aneb jak se žilo s Mlékárnou

Moje babička s dědou měli Mlékárnu, tedy krám, jak se tehdy říkalo.  V dobách předválečných to byli živnostníci. Děda objížděl sousední vesnice, sháněl zboží do krámu. Jeho nejlepší historky, které nám vyprávěl, se vázaly k zimnímu zásobování a jeho cestách na saních tažených různými zvířaty v obrovských závějích. Musel přehánět, ani tehdy nemohlo padat tolik sněhu. V dobách poválečných babička vstoupila do družstva Jednota. Fakticky se nic nezměnilo, do krámu nahlížela okénkem ze své kuchyně, práce bylo stejně, takže děda často pomáhal.  Tržby pravidelně odesílala, zisk se nekonal. Babička dostávala mzdu, děda nic.  To věřím, že se tento systém mnoha lidem líbil. Jim rozhodně ne.

Každé ráno nás probouzeli mlíkaři, kteří mlátili konvemi s mlékem. Plné konve (viz ilustrační obrázek vlevo) skládali z korby náklaďáku, prázdné házeli nahoru. Spěchali vždycky, zřejmě se zúčastnili nějakých závodů, o kterých jsme nebyli informováni. To lepší byli pekaři. Stačilo, aby otevřeli dveře auta a vůně čerstvě upečených houstiček mě vytáhla z postele. Teplé, křupavé rohlíčky každé ráno k snídani! Jo, byla jsem pěkně zmlsaná. Odpoledne přiváželi čerstvý chleba. A to byl koncert. Sledujte! První v autě popadá dva pecny chleba, přitiskne je spodní stranou k sobě a hází. Druhý stojí na schůdku krámu, chytá, provádí obrat o 180°, hází. Třetí chytá a rovná na pult. Nepamatuji se, že by nějaký pecen spadl. Rozestavení a úlohy všech zúčastněných byly přesně určené. Včetně lidí ověšených nákupními taškami, kteří se pravidelně houfovali před krámem. Pekaři taky fofrovali. Hlavně proto, že chleba býval ještě horký a pálil do rukou. Ovšem zkuste si někdy namazat chleba takřka vytažený z pece dobrým máslem.Do hrníčku si nalejte čerstvé nesbírané mléko i s vrstvou smetany. Zapomenete na všechny ty kulinářské zázraky. Obraz televizních šéfkuchařů se vám bude vzdalovat v mlze, až se rozplyne úplně. Zjistíte, že je k životu nepotřebujete. Pokud totiž dostanete kvalitu, vaše chuťové buňky vám poděkují a přestanou stupňovat své požadavky.

Kapr pečený v alobalu

Podzim a výlovy jihočeských rybníků patří k sobě. Loví se prakticky celý říjen a listopad. Jednoznačně doporučuji  zúčastnit se „naživo“. Nejde jenom o to, že si donesete domů čerstvou rybu. Když si přivstanete, budete odměněni pohledem na scenérii ranních mlh nad rybníkem, na rybáře chystající se na první zátah. To je poezie!

Rovnou si můžeme udělat srovnávací studii klimatologického jevu zvaného mlha. Mlhy nad jihočeským rybníkem a mlhy v Anglii na blatech, to je propastný rozdíl. Zatímco ty anglické způsobují těžké podzimní deprese, jihočeské vzbuzují potřebu stát se básníkem. Nebo se alespoň pokusit  zachytit tu krásu foťákem. 

Dluže v požeráku jsou vytažené, voda odtéká výpustí, rybník se pomalu vyprazdňuje. Rybáři na břehu rybníka připravují loďky, kádě, podběráky.








Rybáři mají své vlastní nářečí. Rybník se strojí (připravuje k výlovu), táhne (vypouští), loví se zásadně ryba (v jednotném čísle). To by bylo překvapení, kdyby vylovili jen jednu. Předpokládám, že by z pověrčivosti přešli na množné číslo. Ryba se kesery vydává na řešátka, kde se brakuje. Přeloženo: Ryby se podběráky s krátkou násadou nabírají, předávají do nádob, kde se třídí. Rybáři nepoužívají nářadí, nýbrž nádobí. Český jazyk je barevný a velmi, velmi bohatý.

Rybník je malý, k výlovu není třeba žádných nevodů, ani moderních zařízení jako jsou podložní sítě. Čeho je třeba, to je chlapská síla. Rybáři se boří do bahna, nabírají ryby podběrákem. Je to dřina, rybáři tomu říkají svátek.

Ptám se, co tam letos bude. „To my nevíme, to se teprve uvidí, co vyrostlo.“ Jak přírodě blízké! (Byly tam i štiky.)

Kandovaná dýně - domácí výroba

Letos se nám dýně opravdu vyvedly. První plody jsme sklízeli v červnu, poslední minulý týden.  Může to být tak čtyři roky, co jsem začala experimentovat se semínky. Každé jaro zaseju několik odrůd a těším se, jak si pochutnáme na tak vychvalované máslové dýni. Taky špagetová dýně mě láká, chtěla bych ochutnat zeleninové špagety. Vždycky vyroste odrůda Gigant a několik kříženců, které nelze identifikovat. Hledala jsem rady u zkušenějších a jejich doporučení jsou vcelku jasná. Jeden druh dýně, pak vzdálenost 200 m a teprve následně můžu zasít jiný druh. Problém je zřejmě ve sprašování květů. Vzhledem k velikosti naší zahrádky je tato rada nepoužitelná. To už bych byla u sousedů. Pravděpodobně to příští rok zase zkusím.

Kandování ovoce a zeleniny je v domácích podmínkách docela snadné. Jen to chce trpělivost a čas. Konzumace je u nás naopak vždy velmi rychlá.  Výsledný produkt je plný cukru, je dostatečně trvanlivý a snadno vydrží do období pečení vánočních marokánek, perníků a štol. Je to rozhodně lepší, než si přinést z obchodu krabičku brčálově zelených amarounů.

Co budeme potřebovat:

1 x dýni

citróny (2 ks na 1 kg čisté dužiny dýně)

cukr krystal (0,5 kg na 1 kg dýně)

hřebíček, skořice, badyán

Dýňová polévka - podzimní zahřívací

Dýňová polévka spolehlivě rozzáří každý podzimní den. I ten, kdy venku prší, šedivo se dá krájet a cáry mlhy se krajinou povalují stejně jako v pověstném Dartmooru. Tedy v oblasti blat na jihozápadě Anglie, kde se svého času proháněl pes  rodu Baskervillů.

Když jsem poprvé viděla v televizi Psa Baskervillského, nebo lépe - útržky tohoto syrového hororu - má fantazie se splašila a já několik nocí zírala do zelených očí obrovské bestie. Všimněte si, že oči byly zelené v éře černobílé televize.  Jestli chcete vidět opravdovou klasiku Sherlocka Holmese, podívejte se na adaptaci z roku 1959 od režiséra Terence Fishera.  Je to šedivé a hrůzostrašné, ponurá blata a vřesoviště tvoří perfektní kulisu pro mysteriózní vraždy. Mezi starými ruinami se s přicházející tmou pohybuje „šílené cosi“. Tomu říkám potrava pro dětskou dušičku!

Why I started to learn English language

When I was a teenager, I started to learn English language. I wanted to understand the lyrics of The Beatles‘ songs. So I bought a textbook „English for self-study“ and tried to learn the basics. My dictionary became my best friend, I looked every word up.  Thus I was able to translate every song. This method of translation wasn’t too fast  but  I celebrated a little victory.  I loved this group and I felt closer to them. My love for The Beatles has survived the ages.

This year we enjoyed a reunion after thirty years of leaving our college. In this picture you can see a group The Pangea - The Beatles, me and the  madness of my classmates.  

Kysané zelí - recept domácí a zaručený

Pokud chcete udělat něco pro svoje zdraví, vyrobte si vlastnoručně kysané zelí. Je to zásobárna vitamínů a koště na střeva. Budete – li zelí šlapat v národním kroji, stane se z celkem pracné záležitosti společenská událost roku.

Takhle vypadá podzim u nás...

Zelí se u nás v rodině nakládalo odjakživa. Začalo to tím, že se doma objevily proutěné koše plné hlávek. V sobotu ráno děda vytáhl z kůlny kruhadla, což byl monstrózní stroj. Odpočíval celý rok pod střechou a čekal na svoji chvilku slávy. Kůlna byla vůbec plná takových jednorázovek. Tak třeba forma na trpaslíka. Ta měla ještě delší pauzy, protože takový trpaslík z betonu vydrží hodně dlouho. Forma však byla zcela zásadním vybavením, které patřilo k našemu domu. Stejně jako kruhadla, v tu chvíli plná pavučin, které bylo nutné omést, následovalo dlouhé drhnutí stroje kartáčem a nakonec jeho přelití vařící vodou. Zatímco na dvoře se odehrávala akce „Očista“, doma zbytek rodiny vytvořil pracovní řetěz. První článek vytahoval hlávky z košů, poslednímu odpadávaly kusy velké „tak akorát“ do kruhadel. Někde mezi tím se krájela kila cibule, plakali všichni. Ti, co ještě trochu viděli, přenesli stroj. A už to jelo. Mužští se střídali u kliky kruhadel, ženské ochutnávaly a po dlouhé poradě přidávaly tu hrst kmínu, tu soli. Rodiny bývaly rozsáhlé, neboť práce bylo hodně. Já jsem pravidelně šlapala. V dřevěné díži a holýma nohama.

Hruboskalsko - skály, skály, skály…

Hruboskalsko - to je moje srdeční záležitost. A pak ještě mnoha dalších -  horolezců, tuláků, lidí, kteří hledají klid.  Můžete tady lézt na skály (pokud na to máte), můžete lézt pod skály a sáhnout si na ně, můžete si najít místo, kde meditovat je snadné jako dech.

Příroda je tu pro každého. Pro mimina v kočárcích i pro ty starší. Ideální pro kancelářské myši!

Zdatnější jedinci tady vybíhají schody na Angrově stezce  u Sfingy a dále šplhají na Janovu vyhlídku. (Pes ovšem běžel první, téměř si šlapal na jazyk a na vodítku vlekl svého pána.)

 Tras je bezpočet a to i pro cyklisty. Posledně jmenovaní profrčí  po Zlaté stezce Českého ráje, jejich preference jsou prostě jiné.

Váhala jsem, zda se vůbec pouštět do psaní tohoto článku. Český ráj nepotřebuje žádnou reklamu a je lépe jeho přednosti uchovávat v tajnosti. Popisovat nádherné vyhlídky, skalní rokle, prameny v lesích ani není možné, nejsem Fráňa Šrámek. 

V září se ve skalách pohybovalo mizivé množství lidí, zčásti Němců, Poláků a taky Dánů. 

Jablečný koláč ze špaldové mouky

Málo platné, podzim je nadohled. Léto je nějak čím dál kratší, dovolené čím dál méně a než se člověk vrátí z krátkého výletku, jablka opadávají, zahrada volá o pomoc. Chce to systém, tak se tedy nejdříve vypořádáme s jablíčky. 

Jablečný koláč má tisíce variací. Hledáme ten nej, nej..., aby byl chutný, šťavnatý, vláčný i druhý den. Taky trochu jiný a hlavně - málo mouky, hodně jablíček a nepřehánět to s cukrem!

Česká superžena aneb proč potřebujeme rychlé recepty

K sepsání této úvahy mě inspiroval recept na cukeťák pečený v troubě. Je rychlý, lze jej doporučit každé české pracující ženě. Tedy superženě, kterou se málokterá touží stát, pod tlakem událostí se jí však stane. 

Tady vidíte, že výkonnost české ženy  byla zdokumentována již na bankovce v roce 1953 i na její následnici z roku 1961. Žena vždy v pracovním a se snopem obilí!

Cukeťák z trouby

Recept na cukeťák pečený v troubě aspiruje na top ten rychlých receptů. Potřebujete jen trochu času na zamíchání a pak si můžete dát kávu a opájet se vůní, která se line z trouby.

Suroviny na  cukeťák:

1 cuketa

strouhaný sýr

2 vejce

2 cibule

2 hrsti ovesných vloček

polohrubá mouka (tolik, aby těsto bylo roztíratelné)

sůl, kmín

olivový olej, rajčata a rozmarýn

Cukeťáky pro kluky

Když vám u stolu zasedne parta kluků, je to pohoda. Pokud je chcete u toho stolu chvíli udržet, musíte je nakrmit. Jídla musí být hodně, musí být chutné a hlavně rychlé. V létě utrhnete obří cuketu a máte napůl vyhráno. Zatímco brambory pro tlupu výrostků budete strouhat hodinu, cuketa je nastrouhaná vcukuletu. Cukeťáky jsou jen jinou verzí bramboráků. Nebo taky drbanců, sejkor, cmundy, hanušek a halušek. Na názvu drbance trvám - pochází z mého domovského kraje podorlického. Pokud by někdo protestoval, že drbance jsou knedlíky, tak těm jsme u nás říkali „chlupaté nebo chlupáče“. Co kraj, to jiný název. Jsou lidi, u kterých se objeví Pavlovův reflex slinění už při jeho vyslovení.

Plněné cukety

A máme tady cuketové období! Období, kdy vyrazím na zahradu a vracím se s cuketou. Tedy s tou největší. Menší ještě chvíli počkají. První týden vás to těší: zelenina roste a je stále k dispozici. Jídelníček se odlehčí, cuketu můžete nastrouhat do salátů a zapékat. Další týden se pustíte do vytváření zásob na zimu. Cukety chytře číhají. Ve chvíli, kdy vám dojde inspirace, se nadechnou k rozletu. Nabírají na plodnosti a vy se bojíte přiblížit. Já prchám k internetu. Už samotné zjištění, že nás – zavalených cuketami -  je víc, je úlevné. Hledám nové recepty. Na oplátku se mohu podělit o ty moje.  Netvrdím, že jsou originální nebo snad průlomové – ze zeleniny prase neuděláte. Zato jsou jednoduché a prověřené. Jestli si chcete pochutnat a knedlíky vás do extáze nepřivedou, můžete zkusit plněné cukety. Nemusíte trávit hodiny u plotny, připravíte je raz dva a pečou se samy.

Na plněné cukety budete potřebovat:

cuketky malé

jáhly

rajčata

parmezán

sůl, bazalka, rozmarýn

Taky pěstujete cukety?

Tak to jsme jednou zaseli cukety. A vůbec jsme netušili, že jsme vypustili džina z láhve. Cukety jsou totiž všude, zabraly celý roh zahrady a bojují o prostor s dýněmi. Každoročně. Jsou neuvěřitelně životaschopné, nic po nás nechtějí - ani vodu. Jak je to možné, to nevím. Nicméně, staly se tak velkou inspirací a jedním z pilířů našeho zahradničení.

Tržiště krále Miroslava - srovnávací studie nákupů lidu pohádkového a dnešního

Dnes si spolu připomeneme jednu z nejhezčích českých pohádek a zajdeme na trh. Jak to spolu souvisí? Jednoduše - chodím už třicet let na tržiště, kde král Miroslav nabádal své poddané k pilné práci! 

Pyšná princezna  - to je základ českých filmových pohádek. Natočil ji režisér Bořivoj Zeman v roce 1952. Celý štáb se hodně nacestoval. To máme na úvod zemi krále Miroslava - Český Krumlov, pak hned trh v Českých Budějovicích, zámek Hluboká nad Vltavou - to máme princeznu a "Zavaž mi střevíček!" Princezna hází míč v Hluboké nad Vltavou, zahradník chytá v Třeboni. Seno se suší na loukách u Třeboně.  Krále Miroslava nechtěly pustit stromky v zahradách zámku v Telči. Zbrojnoši hledali svého pána v lese u Jetřichovic, Krasomila  s Miroslavem se skrývali na Panské skále u Kamenického Šenova.

Pohádka letos slaví už 62. narozeniny. Tak proč se nepodívat, jak to vypadá ve šťastné zemi krále Miroslava! A co lidi? Zpívají nebo si musí zaskočit k sousedům? 

Začínáme na tržišti, připomeneme si, jak to bylo ve filmu:

 

Hned první scéna  byla natočena na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. 

Lívance z pohankové mouky

Máme tady léto, venku je kolem 35 stupňů.   Čas lívanců s čerstvými jahodami, borůvkami hojně politými smetanou nebo s tvarohem. A což teprve lesní jahody, maliny nebo ostružiny! Nejlepší maliny a ostružiny jsme v časech mého dětství sbírali na rozpálených letních pasekách, tedy ve společenství  se spícími zmijemi a  lesními včelami. Klíšťata jsme nepočítali, neznali jsme totiž žádné boreliózy ani encefalitidy.  Lesní  jahody nám babička připravovala se sněhem z bílků. Též salmonela nám nic neříkala, je to divné, protože jsme zbaštili kdeco. O prázdninách jsme bývali venku celé dny, zahrady na vsi oplývaly jídlem a my jsme zpravidla odstraňovali jen hlínu. Z pohledu dnešní medicíny je vůbec zázrak, že jsme vyrostli! Nicméně, podařilo se.   Jednoho dne jsem se za účelem studia přestěhovala do Prahy.  První dva roky jsem ještě žila ze zdravé podstaty, pak se u mě projevila alergie na cokoliv - včetně milovaných jahod. 

Letos se na první borůvky můžeme teprve těšit, nevadí, lívance s domácí marmeládou budou taky skvělé!

Než se do nich pustíte, kupte si obyčejnou pohankovou mouku. Já jsem použila celozrnnou,  protože náhodou byla ve spíži. 

Mlátička bratří Galusových a ruchadlo bratranců Veverkových - tip na výlet

Můžete v lese najít ruchadlo? Nebo stoletou mlátičku na obilí? A co takhle sáně samochodky?

Pokud vyrazíte z Horního Jelení tím správným směrem, najdete na kraji lesa poklad.  Upozorňuji předem, že není nutné čekat na velkopáteční noc, kdy se tradičně poklady otevírají. Můžete přijít kdykoliv, je otevřeno non - stop.

A nyní je nezbytné definovat si slovo "poklad". Já vycházím z předpokladu, že:

"Poklad je něco, co vám nikdo nemůže vzít!" 

Všeobecně proklamované hlášky o zlatu a drahém kamení vypadají na první pohled lákavě. Je to jako díra v zemi, tu vám taky nikdo nemůže vzít!! Nemluvě o tom, že je zakázáno brát si sebou cokoliv do hrobu!!! Pokud stanovíme správně vstupní parametry, řešení problému bývá nasnadě. Já tvrdím, že se musí jednat o něco nehmotného a zároveň něco, co vám přinese kousek štěstíčka. Takže? Jestliže vás uvede do vytržení  kafemlejnek v lese, který tam je už dlouho A NIKDO HO NEODNESL, je to poklad.

Staročeský tvarohový koláč

The Traditional Czech Cheesecake

Pokud máte chuť na něco sladkého, je lepší rychle najít dobrý recept a upéct třeba koláč. Proč? Protože v opačném případě budete tak dlouho myslet na sladké, dokud nezbaštíte celou čokoládu - to v lepším případě. V horším otevřete šuple a žádná kalorická bomba - tím myslím tyčinky TWIX, MARS, SNICKERS, které se vzaly bůhví odkud a už tam jsou opravdu dlouho - před vámi nezůstane bezpečná. Za normálních okolností bych to nedala ani svému nepříteli.

Tak tedy staročeský tvarohový koláč. Ten je tak "staročeský" asi jako já. Představa, že budu stát u válu a vykrajovat  kolečka z kynutého těsta, mě pravidelně dostávala do kolen. Mimochodem, jistě jste si všimli, že kulaté koláče mají široké okraje z těsta a náplně pomálu. Kdo by baštil těsto! A tak tedy peču koláč, který množstvím náplně spíš připomíná cheesecake. Možná se teď cítíte trochu podvedeni, říkáte si, slibuje staročeský koláč a nic. Není třeba se bát, pokud byste se opravdu chtěli pustit do něčeho z dob našich praprababiček, mám výborný recept. Domácí kuchařka od Magdaleny Dobromily Rettigové z roku 1837 je náš poklad.

Tajemná Valpuržina noc a slepičí polévka

Walpurgis Night and Home-made Chicken Soup

Noc z 30. dubna na 1. máje je noc magická, plná čar a kouzel. Je to noc ohňů. Oheň zahání zlé duchy, temné příšery a podobné nekalé mocnosti. Noc plná symbolů je předzvěstí slunovratu a přicházejícího jara.   Je to tradice, která spojuje člověka s přírodou. Můžete přeskakovat ohně, účastnit se sletu čarodějnic, kutálet hořící kola, přemýšlet o tom, že už v pohanských dobách lidé prosili o dobrou úrodu a sem tam se potřebovali očistit od svých hříchů.
Já obyčejně připravím dobré košťátko a vyrazím za mými kamarádkami, čarodějnicemi, na naši mateřskou základnu - Petrovy kameny.

Peter's stones - the peak of the mountain Hrubý Jeseník,
the place of witches' meeting at Walpurgis Night

 A odtud pozorujeme to legrační lidské hemžení včetně pálení čarodějnic - tedy divných figurín, ohyzdných babic s bradavicí na nose, s vykotlanými zuby a neforemnými hábity. 

Vážení!!! Dnešní čarodějnice je žena moderní, s bradavicí na nose si poradí plastická chirurgie, na zuby máme zubaře - tedy pokud máte stavební spoření, můžete ho použít na rekonstrukci chrupu jako já. A ty hábity? To je teprve zásadní omyl. Jde o styl Gothic, mimochodem cenově velmi nákladný. A dobré koště dnes taky není zadarmo. 

Čarodějnice tady nejsou  kvůli černé magii, jedná se povětšinou o osoby mimořádných kvalit. Umí léčit, mohou nahradit psychology, mají díky své léčebné praxi zkušenosti s všelijakým pozemským trápením. Aby mohly "čarovat", musí se hodně učit - o přírodě, o bylinkách, o lidském těle i duši.

Máte chuť na kůzlečí?

Jestli se chystáte na velikonoce zbaštit kozlíka, mám pro vás několik obrázků:

KOZA DOMÁCÍ - HOLANDSKÁ ZAKRSLÁ 

(foto ze ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou)

Koza domácí -  holandská zakrslá pochází z Afriky  - nedejte se nachytat.  Teprve po dovozu do Holandska byla přejmenována ze západoafrické na holandskou. Je to 0,5 m mrňous. Asi by z ní moc masa nebylo, ale umí spásat louky a velké zahrady. U mě je to vítěz soutěže "Sekačka roku".

S tím vražděním koziček a beránků mám problém. A tak jsem vybrala miniatury. Tyhle by vážně "sežral" jen barbar.

ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou

Pokud si chcete udělat pěkný výlet třeba o prodlouženém víkendu (těch nás teď čeká několik), vyjeďte si třeba do ZOO na Hlubokou. My jsme si tam užívali první teplé dny s plameňáky, opicemi, kamzíky, klokany a podobnou havětí. Tedy popravdě, málem jsem zůstala doma, ale naše "děti" zatoužily po rodinném výletě. A protože je jim už těžce nad 20 a v Čechách se vyskytují přibližně stejně často jako zubr u nás ve volné přírodě, neodolala jsem.

Návrat zubra evropského a odchod dětí českých v 21. století

Return of the European Bison and Leaving of Czech Teenagers in 21^st Century

Vdolky - jak to máme s masopustem

Tak dnes o vdolkách a masopustu - ten se mi k nim připletl.

Vdolky jsou jídlem staročeským, nemohu je odbýt jen jednoduchým receptem s pár obrázky. Vytáhla jsem několik starých kuchařek a už to vypadalo, že z psaní sejde. Čte se v těch knížkách nádherně. Kdepak e-book! Pro tu správou atmosféru potřebujete těžkou knížku se zažloutlými listy, občas slepenými moukou a umazanými kakaem. Jsou to knížky "dotýkané" a taky těžce získané.

Zajímavé je, že vdolky v nich jsou zmiňovány v souvislosti s masopustem a tučným jídlem. V mnoha receptech různě kolujících totiž nenajdete tuk. Ne tak v tom mém. Tam je tuku až kam. 

A protože letos vychází konec masopustu zrovna na tyto dny, půjčím si krátký úryvek od Marie Úlehlové - Tilschové a tentokrát jej k vdolkům dostanete všichni. Tak tedy:

"Masopust začíná po Třech králích, nejbujnější veselí a hodování nastává až v poslední tři dny před Popelcem nebo Škaredou středou, ve dny zvané bláznivé. Dříve se však slavívaly v masopustě i jiné dny. Mimo jiné i poslední čtvrtek masopustní, který se nazýval "tučný" nebo "tučák", to prý po Máří Magdaléně, která nevynikala štíhlostí." Zkrátím to: "Za starších dob začínalo hodování již v tento den, chasa mívala odpoledne prázdno (pozoruhodná tradice!) a dostala "tučné jídlo". Hospodyně tedy vařila i pekla maso, smažila koblihy i šišky a pekla vdolky a buchty. Na tučný čtvrtek měl totiž každý hodně jísti a píti, aby po celý rok byl při síle!" 

A taky se stínali kohouti, berani a krmníci. A to dost drsně, nakonec byly tyto popravy  v roce 1850 zakázány. Dochovaly se nám zabíjačky a ty domácí bývají spíš láskyplným rozloučením s pašíkem. Tedy z vlastní zkušenosti vím, že je nejlépe pašíka ráno navštívit, tak nějak to spolu probrat a pak povolat řezníka. Následně už nejde o "našeho pašíka", ale o lahodnou krmi!

Takže teď ty vdolky. Budete na ně potřebovat:

1 kg hladké mouky

1/2 l mléka (někdy stačí méně, podle mouky)

1/4 kg másla

2 vejce

2 kostky kvasnic 

2 kávové lžičky soli rovné

8 kostek cukru

mák na posypání

If you need a recipe for this traditional Czech  food  in English, I will be pleased to send it to you.

Tak z bio mouky prý mazanec neupečete! MF DNES

Tak vida, z bio mouky prý velikonoční mazanec neupečete. Máme tady článek na iDNES z 3. 4 . 2014, dokonce v záložce Ekonomika.

Bochánek se moc nepovede, bude nízký, sražený, protože těsto moc nenakynulo a nebude vám chutnat. Přesně to se stalo v praktické části testu MF DNES, který se pokoušel zjistit, z čeho upéct velikonoční dobroty. Pěkně nám to navazuje, jen co člověk upeče skvělý mazanec z bio mouky, už tu máme článek, jak to nejde.

MF DNES byly dlouho naše oblíbené noviny, odebírali jsme je roky každodenně. Čas pokročil a my jsme omezili odběr na dvakrát týdně, pak poskočil a my zrušili předplatné komplet.  S nostalgií vzpomínám, jak jsem se těšila v sobotu na pravidelnou snídani s novinami na kuchyňském stole. A což teprve na chatě s kávou a čerstvým koláčem z místní pekárny. Pěkně jsme probrali publikované články, byly totiž zajímavé, měly hlavu a patu. A ty, které jsme vyhodnotili jako zmaštěné, by se dnes klidně mohly vyhřívat na titulní stránce. 

Jak jsem pekla mazanec ze špaldové mouky

V sobotu jsem měla volno! A to po dlouhém čase. Velikonoce jsou za chvilku, takže co takhle vyzkoušet mazanec. Mazanec naší babičky je jedinečný. Jenže co s tím, když je to plné bílé mouky a cukru. Špaldová mouka místo bílé, třtinový cukr místo bílého -  tahle kombinace by zřejmě babičku porazila. No jo, časy se mění, dřív se bílá mouka používala do svátečních koláčů, já špaldovou vrazím do svátečního mazance.

Bramborové placky

Začínám, první téma je jasné - musí být o plackách.

Bramborové placky  - to je můj recept na  pohodu. V krizových situacích zabírá spolehlivě. Kam se hrabou uklidňující pilule.Vůně placek přiláká celou rodinu včetně psa.  Když jsem byla malá, dělali jsme jich vždycky plnou kameninovou mísu. Pekli jsme je na plátech kamen a byl to vždycky svátek. S příchodem mého manžela do rodiny nastala další vývojová etapa. Podorlicko se srazilo s Českobudějovickem. Začali jsme je mazat povidly. Naši kluci trávili prázdniny u babičky a placky milovali. Koneckonců tam na ně jezdíme dodnes všichni. Ty z kuchyňského sporáku s litinovými tály jsou totiž nejlepší. Pokud jste šťastnými majiteli zařízení tohoto druhu, zvládnete péct i 10 placek najednou.  Jak jsem sháněla litinový tál na sklokeramickou desku je na samostatné povídání.

Receptů na placky najdete všude plno, takhle se dělají u nás:

Základem velkovýroby je zapojit celou rodinu: Ten, kdo vstává nejdříve, škrábe a vaří brambory. Čím víc, tím líp. Brambory musí být vychladlé a trochu "uklidněné". Neptejte se, proč. S tím jsem doma vždycky narážela. Protože se to tak dělá. Nicméně!! Pokud postupuji podle letitých návodů, mívá to skvělé výsledky. Jak začnu experimentovat, je to někdy lepší, ale většinou průšvih.

A teď tedy zpátky k plackám:

Vychladlé brambory nastrouhám na vál, přidám 2 vajíčka a rovnou lžičku soli.