Domácí kváskový aneb peču chleby a nemůžu přestat

Jak s tím jednou začnete, nemůžete přestat. Takže než si pořídíte kvásek, pořádně to zvažte.

Pravděpodobně taky spadnete do skupiny "Pečem pecen". Zjistíte, že nešílíte sami kvůli chlebu, který se nechce "zvednout". Zjistíte, že kváskový chléb je fenomén, zvlášť ten doma pečený. Pečou holky i kluci a po celém světě. Radí se takřka v přímém přenosu. Stačí fotka a prosba.

Tady jsou nejčastější:

Už to mám dát do trouby?

Je "to šedivé " na povrchu kvásku plíseň?

Proč ten kvásek smrdí jak aceton? Dá se ještě zachránit?

Proč ten chleba zase prasknul?

Proč je to placka hodící se pouze ku létání - hodu diskem?

Nedala jsem tam sůl, co s tím? (Sousedovy slepice si prý nestěžovaly a ještě poslaly vajíčka.)

Je lepší dívat se do trouby nebo na televizi? (Vítězí trouba, má lepší program!)

Velikonoční beránek piškotový

Mám ráda velikonoce – symbolizují konec zimy, nový začátek.

Zima ve městě v kombinaci se současným pracovním stylem není nic, co by mě mohlo nadchnout. V zimě má totiž člověk odpočívat a nabírat síly, aby se mohl na jaře pustit do práce. Jaro, léto, podzim  - to bývalo dostatečně dlouhé období k zajištění potravy a přežití další zimy. Někde v průběhu vývoje člověka se stala technologická chyba. Člověk doby moderní musí pracovat celý rok, často i v noci. Aby na to viděl, vynalezl elektrické osvětlení. Vzápětí zjistil, že čas je nutné posunovat a ušetřit tak platby za osvětlení pracovního procesu. Vynalezl automobil, aby mohl být flexibilní a trávit v něm mnoho hodin při přesunech na místo pracoviště. Postupně přidal telefony přenosné, aby byl neustále na příjmu. Vynalezl počítač, potažmo celodenní zírání do obrazovek. Zkonstruoval automatické linky k výrobě čehokoliv.  A stejně to časově nezvládá!!!! Takže v zimě žádné leženíčko, žádné zpomalení rytmu, pěkně přitlačit na pilu. Je totiž čas statistických výkazů a uzávěrek. Koneckonců, farmaceutická lobby si mne ručičky, neboť padlých je mnoho!
Takové pečení beránka je vlastně léčebná terapie. Zamícháte, upečete a máte beránka jako živého. Potřebujete především formu. 

Já mám dvě kameninové – dostaly se ke mně putováním v rodině a tak se snažím je střídat. Chybí mi hnědá litinová mé babičky. Pevně doufám, že žije svým vlastním životem a někdo v ní peče!

Pracinky

Říkám si, proč psát o něčem tak jednoduchém a je vůbec možné dát tomu nějaký příběh? A pak přijde babička a hlásí, že místní Sokolky mají problém s vyklápěním pracinek. Prý hlavně nevymývat formičky vodou! Předpokládám, že v jejich receptu je nějaká chyba. Sázím na špatný poměr tuku a mouky. Otvírám moji ručně psanou kuchařku a všem, kdo bojují s vyklápěním, posílám ověřený recept. Abychom si rozuměli, pracinky z východních Čech rovná se pracny nebo medvědí tlapky v jiných krajích.

K pečení pracinek potřebujeme hlavně formičky. Tyhle jsou třicet let staré. 

Vanilkové rohlíčky z celozrnné mouky

Vanilkové rohlíčky peču na vánoce každý rok, je to základ. Dlouho jsem hledala ten správný recept, propekla  jsem se nekonečným množstvím variací. Znáte to, některé chutnají skvěle, ale roztékají se na plechu. Další jsou tak sladké, že následné obalení v další porci cukru, byť vanilkového, nepřichází v úvahu. Závislost na cukru si dnes vypěstujete velmi snadno, je i v kečupu. Velmi zajímavé jsou výsledky pokusů na hlodavcích, kterým byl náhle přerušen přísun cukru. Myši vykazovaly příznaky lehké abstinence jako je cvakání zubů, kvílení a úzkost. Až zase budete držet cukr v ruce, sypte s rozvahou, kdo by chtěl kvílet, až rohlíčky dojdou. 

Perníčky z forem

Perníčky patří k vánocům stejně jako stromeček, kapr, bramborový salát, vůně jehličí a pohádková světýlka svíček. 

Vánoce jsou velmi zvláštním obdobím v roce. Je to záchytný bod, podle kterého lze srovnávat a sledovat vývoj člověčí. Je - li člověk dítě, sní o vánocích měsíc předem. Těší se, píše dopisy Ježíškovi. Teenager se také těší, ale tají to, protože není cool přiznávat dětská přání. V dalším stupni vývoje se jedinec utrhne od rodičů, neboť je načase trávit svátky s vyvolenou na horách nebo kdekoliv, ale HLAVNĚ jinde. Rodič - ať dělá, co dělá - je zavlečen do příprav, shánění dárků, pečení a uklízení. Taky zabíjí kapra. Kapr se totiž kupuje živý, plave ve vaně, děti jsou nadšené,  hygiena jde stranou. K top historkách naší rodiny patří zabíjení kapra kolem čtvrté ráno, neboť při jeho noční kontrole bylo zjištěno, že rána nedožije. 

Štědrý den bývá dramatický, děti  od rána zjišťují, jestli už Ježíšek přijde. Snad prý se člověk v dřívějších dobách postil a první sousto pozřel až po východu první hvězdičky. Jistě to neplatilo pro děti. Nevěřím, že to mohla vydržet nějaká  matka. Hladová a pod palbou dětských otázek by se jistě první hvězdičky dožila jen ve stavu šílenství. Když se vynoříte z role rodiče, s úžasem zjistíte, že v čase adventním můžete nejen péct. A když péct, nemusí to být jen k jídlu! Najednou pečete rádi, neboť už není nutné vyrobit kila cukroví. A můžete si hrát.  

Řepánky

Řepánky a taky řepný sirob jsou krajovou specialitkou. Cukrová řepa se svého času pěstovala ve východních Čechách na obrovských lánech. V období sklizně traktory s plnými valníky a přeplněné náklaďáky převážely řípu z polí do cukrovaru. Cestou řepy odpadávaly a my je sbírali podél silnic. Kritickým místem v logistice byla zatáčka u cukrovaru v Hrochově Týnci. Náklon vozů byl tak velký, že se bulvy sypaly ve velkém. Místní sem chodívali najisto. V mnoha domácnostech nastalo období pečení řepánků, tedy buchet plněných cukrovou řepou.
Velmi oblíbenou záležitostí v době mých školních let bývaly exkurze do cukrovaru. Společně s řepou na začátku výrobní linky jsme postupovali dále do útrob obrovské haly. Naše bříška a následně kapsičky se postupně plnily hnědými plátky surového cukru, cukru v hroudách, kostkami a pytlíčky cukru bílého a taky špičkovým výrobkem období socialismu– barevnými cukříky Bridž. Kdyby nám někdo změřil hladinu cukru v krvi poté, co jsme opouštěli brány závodu, pravděpodobně bychom místo domů zamířili do chrudimské nemocnice. Nějak jsme to přežili.

Perník z celozrnné špaldové mouky

Když přichází listopad s prvními podzimními plískanicemi, je čas na pečení perníku. Začínám totiž přemýšlet o přicházejícím adventu, o vánocích a okamžitě se mi vybaví vůně. Mám kliku, neboť vánoce nemám spojené s dárky, ale s vůněmi. Jedlové větvičky voní lesem, cukroví vanilkou a rozličným kořením, vánoční trhy svařákem. Auto jehličím ještě dlouho. Vloni jsme se rozhodli, že letos bude vánoční stromeček konečně menší. Nebyl, malý a pěkný zřejmě chtějí všichni. Nakonec jsme zase přivezli obříka - vysokého i širokého. Jehličí nejvíc opadává v autě. Nejenže opadává, ale rovnou se zabodne. Vysavač tady moc nepomůže, tak vybírám jehličku po jehličce ještě dlouho po novém roce.